Bílý den
Tlusté provazy bičovaly špinavé sklo zasazené do popraskaného rámu okna.Ústřední topení nevlídně chrčelo, ze všech sil se pokoušeje vytopit čtvercovou místnost zavalenou nábytkem z bazaru. Jediná věc nezakoupená v bazaru se obřadně vyjímala v prostředku pokoje. Postel velikosti letiště se žlutým povlečením jakoby křičela do světa: "Hej, tady jsem! Originál,žádná druhá ruka!" upozorňujíc tak svou barevnosti na zašedlé stěny, místy protkané žilkami popraskané omítky a plísní utvářející umělecká díla. Neúspěšný pokus o zvelebení pokoje malbami ještě více zdůrazňoval jeho ubohou omšelost a jakousi smyslnou nudnost. Jedním chodidlem razhranovala stohy popsaných papírů rozházených po zemi. Co chvíli se vrhala zdraceným pohledem na mobil, zda jí někdo nevolá či aspoň nepíše. Ticho náhle přerušil ostrý řinkot zvonku. Malátně se zvedla ze země a zamířila do chodby otevřít dveře. "Čau", vyhrkla její nejlepší přítelkyně. "No to bys nevěřila s kým jsem včera byla venku." Nahrnula se do pokoje jako povodeň, vrhla znechucený pohled na podlahu pokrytou papíry, rozestlanou postel a kytaru s utrženými strunami. "Tys včera taky musela dobře řádit,co?" významně mrkla. "Hmmm," zazněla jednoslabičná odpověď. "No,tak jsem s nim včera večer šla ven, pak jsem šli do nějakýho nonstopu a neměli jsme kde spát, tak jsem šli k nějakýmu jeho kámoši. Ten tam vythl a my jsme se začali kousat a pak k tomu konečně došlo. Ježíš, to bylo tak úžasný, se mi o tom i zdálo, úplně hustý, byl fakt dobrej, akorát mám odřený nohy z toho jak je kostnatej." "Hm a dál?" "Nic. Pak jsme jeli domu,ale o víkendu bych zase měla bejt u něj, pokud jeho rodiče vypadnout. A mám domluvený, že budu mít pátky v práci volný,že místo mě bude nějaká brigádnice, protože on v pátek nemá školu,tak aby jsme byli spolu.", šťastný úsměv, nevědomé prohrábnutí vlasů. "Tak to je dobře. Konečně si přestaneš stěžovat na nedostatek sexu" mdle se usmála. "Nesnaž se bejt vtipná." "Nejsem vtipná. Jen zrovna nemám náladu poslouchat veškerý detaily z tvýho milostnýho života." "Aha-Jo a mluvila jsem i s...." "Nechci to vědět. Přestaň pořád řešit moje vztahy za mě, ok? Víš, jak si musí připadat,když za nim pořád někdo chodí a ptá se ho na mě? Jako blbec. A mě rovnou můžete zbavit svépravnosti, stejně jse to už udělali." Všechno to bylo jako z úst někoho jiného. Byla to pravda, kterou v sobě nosila delší dobu a nechtěla ji pouštět ven jen tak. Bolelo to,ale bylo to tak a nic se s tím dělat nedalo. V poslední době jí připadalo, jako kdyby nikoho nezajímalo, že má také svoje problémy,jen z každé strany poslouchala, jak je kdo šťastný a jak ti nešťastní potřebují psychickou podporu, ale když někoho potřebovala ona, nikdy tu nikdo nebyl. "Proč se mi vždycky snažíš za každou cenu zkazit náladu? Na tvoje psychotický výlevy fakt nemám náladu. Nazdar." Slyšela prásknutí dveří. Znaveně se svezla na zem, promnula si oči a zamyšleně se podívala na struny trčící z kytary. Natáhla se pro mobil a s veškerým sebezapřením z něj vytáhla simkartu. Hodila ji do popelníku a podpálila spolu s poslední cigaretou. Zhypnotizovaně zírala na plamínek, který vyšlehl a vzápětí zmizel. Puch spálené hmoty nevnímala, viděla jen tváře lidí mizejících v kouři. Sebrala telefon, nechala se ovanout mrazem a deštěm z otevřeného okna a švihla rukou.Dívala se jak letí, dopadá na zem a rozbíjí se na tisíc kousků. Zlehka se usmála, pustila topení úplně na plno, otevřela v pokoji všechna okna dokořán a začla navlékat struny. Když skončila, hodila si kytaru přes rameno a odešla. Otevřenými dveřmi bylo vidět,jak uvnitř doutná cigareta ledabyle položená na popelníku.