Láska a smrt
Je sychravé podzimní odpoledne, ulicemi plynou daby nevšímavých,ustaraných a tak neskutečno monotónních lidských postav. Všechny jsou zabrány do svých vlastních starostí všechního, ničím nezajímavého dne. Nikdo si nevšimne dívky kráčející středem té živé masy. Dívky s nepřítomnýma uplakanýma očima. Nikdo se na chvíli nevytrhne z každodeního stereotypu. Nikdo se nezeptá, zda nepotřebuje pomoci, zda je vše v pořádku. Dívka bezmyšlenkovitě kráčí ulicemi není schopna přemýšlet, ne teď už ne. Její mysl zůstala na té křižovatce. Stále před očima vidí jeho krásné hnědé oči, netuší,že je to naposled. Naposled v tomto životě. Neposled v tomto světě. Naposled co se mohou vzájemno podívat do očí a říct si ta dvě magická slůvka. "Miluji tě" řekne mladík a jeho tvář se rozzáří v láskyplném úsměvu. "Však já tebe taky" odpoví skoro rutinně dívka. Kdyby jen tehdy tušila. Auto se pomalu rozjíždí. Dívka odchází směrem k nedalému baráku.Už zavírá domovní dveře. Najednou uslyší strašnou ránu, zvuk rozbitého skla a nepřetržitý zvuk klaksonu. "To nééééééé" Doběhne na křižovatku, kde už se tvoří hlouček všudypřítomných čumilů. "Zavolejte někdo záchranku prosím rychle! Tome no tak prober se prosím!"...Už je pozdě, mladík už nevnímá všechno to dění kolem něho nevnímá. Nevnímá marné dsnažení záchranářů o jeho život. Nevnímá slzy své milované. Dívka stojí na roku křižovatky a dívá se na černou dodávku. Zhroutil se jí život. Chtěla mu toho tolik říct, jak moc s ním byla šťastná, jak milovala jeho oči, krásné rty, jeho bezchybnou povahu. Proč jen se to muselo stát, proč nám?! "Miluji Tě, Tome!" Dívka prošla celé město, už nemůže přemýšlet, nejde to. Najedou se znovu ocitla na té křižovatce. Tady. Tady se to stalo. Tady se jí zhroutil celý svět!. Ale za okamžik budou zase spolu, pomyslela si..."MILUJU TĚ"vykřikla dívka a vstoupila do křižovatky......