Jdi na obsah Jdi na menu
 


Natálka a včely

23. 4. 2010

Miluji dotek klávesnice, příjemně teplá, snad víc než tvé prsty, snad vřelejší nežli lidské ruce. Podmanivá beze zrady nechává se laskat, když píšu tyto řák. ukldiňuje mne chvění, které cítím, dotýkaje se notebooku, jemné mravenčení. Malá Natálka tohle nezná. Ještě ráda se srdcem na dlani chodí s Marikou ve školní družině za ruce. Směje se, píše školní úkoly plnícím perem. Pláče, když se jí nepovede úkol z prvouky. Ale do mohl vědět,že včely mají královnu a ostatní jsou jen podřízení? Kdo mohl vědět, že těmi včelími tanci se rozhodují, zda napadnou vedlejší slabé hnízdo? Pilná jako včelka...když zabijí svého souseda. Mám silný plášť, utkaný z tmavé noci, skryje krvavé jizvy. Slabý soused, probodaný tisíce dýkami namočenými v jedu, křičel, možná chtěl se bránit. Rozehraná hra, podle tisíce pravidel, podle přetem utkané pavučiny, připomíná žilnatinu na křídlech. Nikdy nepřipustí omyl. Nářek malého dítka utěší láskyplná náruč, něžné slovo, banán v čokoládě. Po chvilce se do uslzených očí vrátí veselý lesk, zájem o včely, nebo spíš vzdor. "Já jim ještě ukážu", říká Natálka. Její děda, posadí si ji na koleno a začne povídat o včelíne, o který se staral jeho otec. S maminkou navečer berou encyklopedii, poctivě opisují Apis apis. Tehty té malé závidím. Ta nevinnost, i v symbolu panenského pralesa, který nelze jen tak zdolat. Narovnává záda, přesná písmena mezi příliš velkými řádky, určený smysl života. Skládaná sukně, culíky, příliš rozpustilé na můj věk, příchod do školy před tři čtvrtě na osm... Ještě nepokřivená záda, když sedí a poslouchá paní učitelku, jí svačinu. O velké přestávce jde hrát s holkama "gumu". Mé slzy, navždy skryté před tvými zraky, obrácené k samotě, do ticha šeptají nevyřčená slova malé Natálky. Shrbená záda, vlasy stažené do culíku. Nepozvedneš dýku, kterou bys mne mohl probodnout. Tvůj jed už nemůže víc vyleptat. Uklidňuje mě hřejivý povrch notebooku, plazmová obrazovka můj šťít a klávesnice trny, které bodají do mých prstů. Kape z nich krev, píšou slova zaklínadel, rudá a chladná. Přesto něžněji, než kdy tys je pohladil. Mám ráda ten dotek kláves, hřejivější lidského doteku...

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

hogofogo

(jika, 9. 9. 2014 19:42)

Je to píčovina.......