V parku
Bylo krásné zářijové odpoledne, kdy se padající listí podobá silvestrovskému ohňostroji. Stařec seděl na trávě v městském parku, kam doléhaly zvuky z nedaleké magistrály. Dlaněmi projížděl po zatím ještě zelené trávě a hleděl nepřítomně kamsi do dálky. Uslyšel vedle sebe kroky, kousek opodál si také sedl člověk.
"Je to nádhera že? Také tady někdy sedávám a nestačím se divit jak se to okolí neustále mění." Pronesl neznámý mužský hlas."Podívejte se na ty labutě. Skoro každý týden je počítám a věřte mi nebo ne, pokaždé se doberu jiného počtu. Minulý týden jich bylo osm a dnes jedna, dva, pouze šest labutí. Vidíte tu s šedou skvrnou? Ta je tu už odnepaměti. Vzpomínám,že když jsem zde byl před rokem poprvé, zrovna tahle labuť dočla až skoro ke mně a poohlížela se po něčem k jídlu."
Muž se na chvíli odmlčel a prohlížel si labutě na větrem rozčeřené vodní hladině malého rybníčku, který každým rokem stále více zarůstal trávou a puškvorcem. Stařec se nadech a pravil hlubokým hlasem: "Vidíte támhletu vrbu? Představte si,že jsme z jí ještě za mlada skákali do vody. Tehdy ještě byla čistá a chytali jsme tu mloky." "Opravdu? To se mi nechce ani věřit. Mně se zdá zase naprosto úžasné, jak jsou tady zasázeny stromy. Možná byste to ani neřekl,ale v tomhle parku je přesně 22 různých druhů stromů. Jen různých druhů odrůd javoru je tu šest. Ale tohle mám nejraději. Vždy kolem páté sluneční paprsky dopadnou támhle na tu střechu a odráží se přímo na starý jasan tam za těmi lavičkami. A jestli mátě dobrou fantazii, tak se ten rozvětvený kmen stromu v těch paprscích podobá obrovské chobotnici s chapadly a očima. Ještě ta díra v kmeni jako by byly ústa co se chystají vypít celý rybník. Vidíte to?"
Stařec zakýval hlanou na znamení souhlasu a pod vousi si ledabyla broukal neznámou melodii. "To já jsem tu zase za mlada pozoroval volavky, opravdu zde byly. Bylo to k neuvěření,že tu vydržely, než začaly celý park osazovat lavičkami a osvětlením." "A ty západy slunce doplnil muž. Zrovna dnes to vypadá na ten s rudým oblakem, který se vznáší ještě dobrou hodinu nad obzorem. Támhle to je taky zajímavá věc. Když se podíváte na špičku té břízy, tak přímo za ní jsou věžní hodiny. Jsem zvědat jestli ještě tahle bříza bude růst, nebo jestli bude ukazovat na ty hodiny neustále. Ale to mi připomíná, že už musím jít. Ještě támhle na konci rybníčku je takový zub a tam je teď nafoukáno listí a to byste nevěřil kolikrát tam lidi spadly v domnění,že jde o pevnou zem."
Stařec se s mužem rozloučil a ještě chvíli se oddával snění. Zavřel oči a promítal si ještě jednou šest labutí na vodní hladině, odraz světla na starý jasan připomínající zlou chobotnici, věžní hodiny i malé zákoutí rybníčku zaváté listím kde se za mlada jednou nedobrovolně vykoupal. Pak našmátral bílou hůl v trávě a za zmateného bubnování hole o chodník si opatrně klestil cestu k domovu.